Neexistuji proto,abych změnil svět. Existuji, abych žil svůj život způsobem, který mě učiní šťastným.

Ze zkoušky

14. prosince 2011 v 15:55 | Enelya |  Střípky života
Říkala jsem si, že bych mohla zase něco napsat, když už mám po zkoušce, ale nějak zjišťuji, že si toho asi moc nepamatuju. Poměrně rychle jsem si zase zvykla, že nemusím nic dělat. Divné mi to připadalo asi tak první den po zkoušce, kdy jsem přišla po tréninku domů a přemýšlela, co mám dělat. xD Ale čekala jsem, že teď budu mít moře času, a zatím zjišťuji, že ho mám pořád stejně málo. Nevím jak to dělám.
Co se samotné zkoušky týče, nemyslím si, že jsem pro to udělala maximum. Možná se příště začnu připravovat (jako opravdu připravovat) dřív než dva týdny předem, protože dohromady s tréninkama a návštěvou ústavu jsem to nějak nestíhala. I když poslední tři dny jsem snad už jen spala a den před speakingem šla nevím-proč na tři tréninky. Vím, že většina ostatních se tomu věnovala mnohem více, ale už jsem se s nimi přestala srovnávat. Byla bych hlavně ráda, kdybych to udělala, protože celkově z toho nemám špatný pocit. Ze speakingu jsem nejprve byla nadšená, ale postupně mi to tak nějak začalo docházet, a už to tak dobré nebylo. Naštěstí už si toho dneska moc nepamatuju, ale stejně mi pořád vadí jakékoliv obrázky. Stále mi připomínají ty ranní speakingy, kdy jsem vždy na obrázku viděla něco, co tam vůbec nebylo.x) U zkoušky se mi to asi nestalo, ale zato jsem těm obrázkům vůbec nerozumněla. Absolutně jsem nechápala, co mají zobrazovat. Naštěstí jsem byla ve dvojci s kámošem, kterého jsem se vždycky zeptala a on něco vymyslel xD
Písemné jsem taky očekávala mnohem horší, takže jsem si to ve výsledku docela užila. Teda hlavně tu hodinovou přestávku na oběd, kdy jsme hledaly nějakou restauraci v centru našeho města. Ale třeba u psaní story jsem i zapomněla, že jsem na zkouškách, jak jsem se do toho zabrala. Poslední poslech sice nebyl úplně příjemný, párkrát jsem úplně vypla, ale aspoň jsme si odnesli tužky z British council, které se měly vracet, jak jsme později zjistili. A já jsem si na začátku říkala, proč mi jednu dali zlomenou a druhou tupou tak, že s ní nešli rozlišit písmenka.
K překvapení mého tatínka jsme dokonce ani jednou nezabloudili, ani tramvaj nás nezavezla na druhý konec města a vlastně vůbec nic akčního se nestalo.

Ani už nedokážu popsat náladu, jakou jsme měli ve vlaku cestou zpátky, a i když večerní trénink stál za houby stejně jako několik následujících i předcházejících, tak mě to v nejmenším nevzrušovalo. A úplně nejvíc se těším, až si najdu chvilku a uklidím všechny ty knihy, papíry a sešity ze stolu, kde už týden leží netknuté.
Pro dnešek se loučím
Enelya x)

 


Komentáře

1 Eleanor Eleanor | Web | 15. prosince 2011 v 19:47 | Reagovat

Hm, taky bych si odnesla nějakou tužku. Ty mé se nějakým záhadným způsobem pořád ztrácejí...

2 Vendy Vendy | Web | 31. prosince 2011 v 17:01 | Reagovat

Pěkného Silvestra a šťastný nový rok! Hodně úspěchů, zajímavých setkání a dobrých přátel.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama