Neexistuji proto,abych změnil svět. Existuji, abych žil svůj život způsobem, který mě učiní šťastným.

Někde jinde

20. října 2011 v 15:44 | Enelya |  Střípky života
Vůbec se mi teď nedaří uspořádat si myšlenky. Všechno je jakoby za sklem, vzdálené. Několikrát jsem se v poslední době přistihla, že je mi všechno jedno. Dříve jsem si myslela, že flegmatici musí mít úžasný život, ale během jednoho roku se ze mě stal takový flegmatik, že už ani nevím, o co skutečně ještě stojím. Myslela jsem si, že mám něco, na co se můžu upnout, něco, o co opravdu stojím. Nevím, kdy se to pokazilo. Ale nemůžu být ještě úplně ztracená, když bych to chtěla zpátky. Přece jenom není mi všechno jedno, chci zpátky získat motivaci, najít smysl v tom, co dělám. Vím, že chyba je ve mně, i když ji hledám v ostatních. Možná mě někdy mrzí, že neumím brát věci stejně jako oni, ale když potom poslouchám jejich hovor zjišťuji, že taková být nechci. Možná toho čekám příliš, ale dostala mě včera jedna slečna, která mi s naprosto vážnou tváří řekla, že by mi prospělo, kdyby se mi taky jednou něco nepovedlo. Jako kdyby se mi všechno dařilo. A jako kdyby ona o tom něco věděla. Nerada si stěžuji, že mám smůlu, protože vím, že na tom vůbec nejsem tak špatně, ale fakt je, že se mi v poslední době moc nedaří. Ale vím, že to potřebuju nějak zvrátit, a hledím si sama sebe. Ono je totiž nejjednoduší obvinit ostatní z vlastního neúspěchu. Já se nebojím si přiznat, že je problém ve mně, a zároveň, když se něco pokazí, vím, že se to občas stává. Snadno se řekne: Všechno je to o přístupu, ale pořád nevím, co je špatně. Chtěla bych se myšlenkově dostat tam, kde jsem byla před rokem, ale bojím se, že zpátky se vrátit nelze. Chtěla bych najít něco nového, co by mi vrátilo motivaci a vůbec sílu i chuť se snažit. Protože takový život jsem si vždycky přála. Vědět, že někam směřuji. Tohle je nejhorší, co se mohlo stát. Nevím, jak to mám změnit. Vím, že už jsem teď úplně jinde, mám jiné priority, a vždycky jsem nechápala všechny ty horlivé a snaživé lidi, ale ti přinejmenším věděli, proč to dělají. Nemyslím si, že je dobré, tolik lpět na svých snech, protože se snadno může člověk zklamat, ale možná je to pořád lepší, než nelpět na ničem. Po tak dlouhé době začínám pochybovat o všem, co jsem dosud měla za jasné. Ale přitom tak nějak vím, že nic jiného dělat nemůžu. Vím, že kdybych se toho vzdala, nebyla bych spokojená. Nepomohlo by mi to a stejně bych toho dříve nebo později litovala. Ale později už bych se k tomu nemohla vrátit, to je možná to, co mě s tím stále ještě pojí. A tak nějak věřím, že i když už je to všechno jenom na několika vláscích, které mám skoro denně chuť odříznout, že to neudělám. A že naopak najdu vlásky nové, o kterých jsem jenom doteď netušila. A taky doufám, že až se tak stane, že to bude všechno ještě lepší než kdy dříve. Třeba je tohle jenom zkouška o odhodlanosti a víře. Možná si jenom potřebuji na chvíli zaplnit hlavu jinými věcmi a vypustit to, abych si uvědomila, co je pro mě důležité.
Enelya
 


Komentáře

1 Eleanor Eleanor | Web | 22. října 2011 v 22:10 | Reagovat

Mám skoro stejné pocity. Taky potřebuju něco nového, co mě zase naplní štěstím a taky potřebuju zaplnit hlavu novými myšlenkami.
Snad se nám povede najít ten smysl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama